Probuzené vědomí

Vítejte v nové realitě

Rozhovor s DP: Všechno je jak má být a zároveň vzhůru nohama

Kdysi jsem na webu Nové bohatství četl článek, který mne silně ovlivnil. Rád se k němu vracím znovu a znovu. Kvůli jeho poselství mám pocit, že by měl být i zde.

Rozhovor s DP: Všechno je jak má být a zároveň vzhůru nohama

Na rozhovor o Celku, Synchronicitě, zákonech Univerza a proměňujícím se vědomí Člověka jsem se velmi těšil. Nakonec to byl rozhovor hlavně o kině. Přesto mám ale pocit, že v tomto úseku času, kdy všechno převratně vzniká, mění se a jakoby rozpouští mezi prsty může poznání, plynoucí z tohoto rozhovoru přinést, když ne nic jiného, tak alespoň úlevu.

Petr Václavek

Dobrý den, jak se máte?
Komu patří tato otázka?

Vám.
Která část toho, co vy považujete za vy se ptá které části toho, co vy považujete za já?

V tom se trochu ztrácím.
Anebo máte pocit, že proti sobě sedí dvě celistvé bytosti?

Rád bych doufal, že tomu tak je.
To by pak ale otázka „Jak se máte“ vůbec nepřišla.

Proč?
Protože by proti sobě sedělo jedno a totéž a ptalo by se sebe sama.

Zvláštní představa.
Jenže tak tomu ve skutečnosti je. (smích)

A jak se tedy mám?
Skvěle. Jen o tom ještě nevíte. (smích)

A co mi brání se o tom dozvědět?
Vy sám a vaše představy, jež vás drží ve zvláštním snovém kině, kde promítají jeden film za druhým. V těch filmech vy sám pro sebe hrajete různé role. V tom kině je tma a veškerá vaše pozornost se upíná na plátno – jediné osvětlené místo v temnotě, která vás obklopuje.

Co je ta temnota?
Vaše ignorance [neznalost, nevědomost, neinformovanost, nevzdělanost] překl. z angl.

A co je to kino?
Vaše hlava. A promítačkou je váš mozek. Plátno je mysl, kde se soustřeďují všechny vaše obrazové představy, jež začnete pokládat za pevně ukotvené v realitě až do té míry, že s nimi spojíte své emoce a oddáte jim svůj život.

Takže to všechno, co si myslím, že je, ve skutečnosti není?
Bál jste se někdy v kině? Zamiloval jste se někdy v kině? Nadchlo vás někdy něco, nebo rozčílilo? Nenáviděl jste někoho? To všechno byly emoce, jimiž jste reagoval na promítaný film. A co se stalo, když jste vyšel z kina? Emoce začaly postupně chladnout a opadávat, až zmizely docela. Uvědomil jste si, že celý ten úchvatný příběh byl jenom film. Přesto ale řada filmů ve vás zanechala něco hlubokého, co máte na celý život.

Ten film, to je náš život?
Ten film je to, co mylně pokládáte za svůj život. Je reálný asi tak, jako když sedíte v kině a sledujete filmový příběh. Jak moc je reálný film, který sledujete? Vážně si myslíte, že když sedíte v kině a jste pohlcen jedním příběhem, tak se život v celém širém Univerzu jednoduše zastaví a čeká nehybně, až vy dosledujete svůj úchvatný příběh?

No, asi ne.
Jasně že ne! (smích) Nečeká, uplývá dál ve své velkoleposti a nečeká na vás. (smích)

Je tedy to, co si myslím, že je, jen jedna velká iluze?
Naprosto dokonalá! Všiml jste si, jak se poslední dobou vyvíjejí kina? 3D projekci nyní nahradila 4X – zážitek, do nějž je zapojováno více a více smyslů člověka. Dokonalejší iluze. Necháte se vtáhnout hluboko do děje.

Má nás to ještě víc oddálit od skutečné reality?
Můžete si to pro sebe takto pojmenovat. Já si to pojmenovávám tak, že nás to učí vzpomenout si na sebe tím, že nám to ukazuje principy, podle kterých funguje kino v naší hlavě. Těch pojmenování nicméně existuje nekonečné množství.

Žádné z nich není pravdivé?
Všechna jsou absolutně pravdivá a o žádném z nich neplatí, že je pravdivé samo o sobě.

Jak přemoci temnotu v kině mé hlavy?
Poznáním. Každý malý díl poznání rozsvítí uvnitř kina jednu žárovku. S každou rozsvícenou žárovkou obraz na plátně trochu pobledne. Rozsvítíte li uvnitř kina dostatečné množství žárovek, promítaný obraz zcela vybledne a nakonec zmizí, nebo je tak slabý, že se nedá sledovat, protože světlo poznání je jednoduše silnější, než světlo vaší vlastní projekce. A vy najednou zjistíte, že sedíte, řekněme 45 let v kině, a co všechno vám za tu dobu uteklo. (smích)

A co všechno mi uteklo?
Všechno, co je za hranicí vašich představ. Souhrnně pro to existuje pojem ‚nepředstavitelno‘. Tedy vše a cokoli, co si neumíte představit a promítnout do svých filmových rolí.

Tedy že bych se například mohl proměnit, řekněme, v ptáka a letět?
Anebo byste mohl být snem květiny, vědomím vody, letem motýla, průzračným čirým bytím, motorem letadla, anebo byste se mohl proměnit v čisté vědomí. A nebo cokoli, co si neumíte představit a proto pro to ani nenajdete oporu ve svém slovníku.

Na to by se většina lidí zeptala: A k čemu by mi to bylo?
A k čemu je jim to, co mají teď?

Kde a jak se tvoří nepředstavitelno?
Začíná za hranicemi toho, co považujete za svůj svět. Tam, kde končí vaše komfortní zóna. Pokud se vám podaří překročit své vlastní okraje a ocitnout se v místě, pro které nemáte přednahraný popis, začínáte poznávat.

Předpokládám, že hovoříte o nějakém abstraktním místě?
Povím vám příběh, který jsem slyšel o jednom umělci, jenž žil ve 30. letech a který byl známý tím, že často a rád pil do bezvědomí. Po jednom takovém večírku skončil namol opilý na lavičce v parku a jeho přátelé ho naložili do taxíku, který ho – v totálním alkoholovém bezvědomí – odvezl do města, jež bylo vzdálené asi 400 km od jeho bydliště a leželo v jiné zemi, kde se hovořilo zcela jiným jazykem. Tam ho uložili na podobnou lavičku v podobném parku a odjeli. Dokážu si představit, že ten člověk, poté co se probudil, zažil dotek nepředstavitelna.

Takže to místo, o kterém hovoříte může být zcela konkrétní?
Zcela a vždy se nachází ve vědomí.

Jak tomu mám rozumět?
Velmi jednoduše. Kulisy, ze kterých stavíte svůj svět, který pak udržujete pohromadě svým popisem nestojí v absolutnu samy o sobě. Vznikají ve vašem vědomí.

Ano, nedávno jsem projížděl se svým otcem jednou vesnicí a oba jsme ji komentovali – já jako krásnou a on jako příšernou. Několik minut jsme si povídali, aniž bychom si povšimli, že každý vedeme svou. Když jsem si toho všiml, přišlo mi to zvláštní.
Ano, to je přesně ono. Přestože jste byli oba na zdánlivě stejném místě, ve skutečnosti jste byli každý v úplně jiném světě a nacházeli jste se v paralelních Univerzech. Ve vašich kinech se promítal jiný film. Toho rozdílu jste si všiml, protože vaše popisy byly odlišné. V životě ale děláte to, že se obklopujete lidmi, kteří vyznávají podobnou konsenzuální realitu jako vy a dokola se o ní navzájem utvrzujete. Ve vašich kinech se jen promítají podobné filmy, to je celé.

Dá se z toho kina vyjít ven?
Ano, je to možné.

Jak?
Poznáním, které vás povede.

Kam vyjdu?
Do volnosti.

Jak si ji mám představit?
Nijak. Tím ji zabijete.

Přece bych si ji ale nějak rád uměl představit.
Pokud trváte na něčem, co by vám osobně dalo smysl, pak si ji představte jako možnost neomezeného pohybu ve vědomí – schopnost stát se čímkoli a kýmkoli, spojenou s absolutním zdravím, hojností a dostatkem lásky – to celé prodchnuto hlubokou vnitřní rovnováhou a pocitem bezpodmínečného štěstí.

To zní jako pohádka.
Život je pohádka. Vy sami jste z ní odešli do kina.

Co je tam venku? Za dveřmi kina?
Čisté vědomí života a v něm vaše část, zcela neoddělená od Celku.

Co je to Celek? Je to síť života?
Ta je jedním z jeho projevů. Celek je Celek. Všechno je jeho součástí – to co považujete za nejnižší a nejodpornější má tu samou váhu jako to, co považujete za nejvyšší a nejvznesenější.

Je to jednota?
Jednota je jedním z nekonečného množstvé paralelních pojmů pro Celek. Všechno je jak má být a zároveň vzhůru nohama.

Být v jednotě tedy znamená být spojen s Celkem?
Ano.

Co se děje pak?
Zázrak.

Řeknete víc?
Jeden den jste nikdo a nemáte ani na oběd. Druhý den vás, jako váženou osobu, hostí na druhém konci světa nejvybranějšími pokrmy a nabízejí vám nejlepší poklady světa. Co si vyberete?

Ty poklady?
Tím ten zázrak zabijete a ztratíte poznání, jež vás povede do volnosti. To samé platí i pro variantu a). Zůstat nedotčen tím, co považujete za bídu má stejnou váhu jako zůstat nedotčen tím, co považujete za bohatství. Zázrak spočívá v nových a nových možnostech, jež se otvírají v nepředstavitelnu. Největší možností je možnost pokračovat. Všechno ostatní vede k rutině, vyčerpání, marnosti a smrti.

Můžeme uniknout smrti?
Ano, je to jako lusknout prsty.

Jak?
Změnou formy.

Co to znamená?
Jste oheň na svíčce. Svíčka dohořívá a najednou spadne z krbové římsy a zapálí oheň v krbu. I ten jednou dohoří, ale jiskra přeskočí a…

Jasně chápu, jde o to zachovat se a nemít vůbec žádnou představu o tom, co to znamená.
Ano, přesně tak.

Mám na něco čekat, například až budu starší, nebo zralejší, nebo bohatší nebo nevím jaký, anebo mám začít hned?
Zázrak se dává do pohybu rozhodnutím. Univerzum čeká na tento jedinečný impuls a dává se do pohybu, jímž se paralelně přeuspořádá tak, aby dotyčnému začalo servírovat zkušenost zázraku synchronicity.

Jak takový zázrak vypadá?
Četl jste pohádky?

Ano.
Tak to víte.

To všechno, o čem se píše v pohádkách platí?
Naprosto. A mnohem mnohem víc.

Můžu žít sťastně až do smrti?
Můžete, díky živé vodě, i nezemřít. Co chcete víc?

Kdy a jak se to děje?
Teď a tady. Všechno se děje naráz.

Minulost a budoucnost neexistují?
Ty mají platnost pouze ve vašich kinech.

Kde je zdroj poznání?
V divočině.

Kde leží divočina?
Uprostřed vašeho srdce.

Děkuji za rozhovor.
Óm. (sepnuté ruce k pozdravu)

Zdroj: Nové bohatství – Rozhovor s DP: Všechno je jak má být a zároveň vzhůru nohama

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
6

2 Comments

  1. ráda bych věděla kdoje DP? Děkuji

    • Váša Vaší

      8.7.2015 at 10:58

      To bych také rád věděl 🙂 Bohužel jeho identita není odhalena ani u zdrojového článku…

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

© 2017 Probuzené vědomí

Theme by Anders NorenUp ↑